Blog, Strana 8

Jednou z nejoblíbenějších témat dietologů a výživových poradců je problematika “překyselení” těla. Existuje množství knih, článků, videí a internetových stránek, které popularizují tuto tématiku. Prostřednictvím médií se dietologové snaží pacientům a lidem častokrát trpící vážnou nemocí namluvit, že příčinou jejich zdravotních obtíží je překyselení organismu a tou jedinou a jistou cestou záchrany zdraví nebo života, je "odkyselení" organismu prostřednictvím změny stravy, resp. zakoupením a užíváním těch správných výživových doplňků.

Nádorová onemocnění, dna, artritida, alergie a mnoho dalších: příčinou toho všeho je překyselení. Odkyselením se tomu prý dá předejít, stačí jen vědět, co zařadit do jídelníčku a co naopak nejíst.

V opozici vůči tomuto názoru stojí většina vědecké obce. Lékaři, biochemici a jiní vědci erudovaní v příbuzných oborech, odmítají první a základní předpoklad celého tohoto podniku, a to je samotný pojem překyselení a to, že stravou, resp. její změnou se dá korigovat a měnit hladina pH v našem organismu, což bude mít za následek zlepšení zdravotního stavu, ba až vyléčení různých nemocí, od alergie po rakovinu.

Lékaři svorně tvrdí, že tělo člověka disponuje mechanismy, které dokáží udržovat potřebnou hladinu pH. Tato hladina se pohybuje v rozmezí 7,36 až 7,44, to znamená, že je mírně zásaditá. Pokles nebo nárůst této hladiny mimo uvedené škály představuje pro organismus nebezpečí. Je projevem nějakého patologického stavu organismu, selhání ledvin, plicních potíží apod.

Co je pH, jak funguje, co indikuje?

Míra pH je mírou kyselosti nebo zásaditosti tekutin. Není pro všechny roztoky v těle jednotná, pH krve se liší od pH slin a to se zas liší od pH moči ... Základní předpoklad vyznavačů odkyselení organismu, že pH moči je tím rozhodujícím faktorem, se z hlediska těchto faktů rozpadá na prach. 

Míra kyselosti a zásaditosti - pH, se udává na stupnici od 0 do 14, kde 7 je neutrální hodnotou. Čísla nižší než sedm indikují kyselost a hladiny vyšší než sedm zásaditost roztoku. Pokud máme odborně popsat, co to vlastně míra pH znamená, tak je třeba uvést, že zkratka pH pochází z angličtiny (potential hydrogen), pH tedy označuje míru koncentrace vodíkových iontů v roztoku. Ta určuje kyselost nebo zásaditost roztoku.

Kyselinotvorné a zásadotvorné potraviny

• Potraviny živočišného původu a obiloviny jsou kyselinotvorné.
• Tuky, cukry a škrob jsou neutrální.
• Ovoce a zelenina jsou zásadotvorné potraviny.

Obecně platí, že hlavním zdrojem kyselých iontů v uvedených potravinách jsou sulfáty a fosfáty. Je třeba říci, že ani kyselinotvorná ani zásadotvorná strava neovlivňuje pH tělesných tekutin, konzumované potraviny nemohou změnit pH krve, nanejvýš tak pH moči nebo slin. 

Právě naměřené hodnoty pH moči jsou pro různé "výživové poradce" argumentem k nutnosti odkyselení organismu. Avšak je třeba si uvědomit, že tyto hodnoty nemají takový význam, jaký jim někteří přisuzují. pH moči neposkytuje informace o celkovém stavu organismu. Lze ji použít pouze v některých konkrétních případech, např. při diagnostice močových kamenů.

I na tomto konkrétním tématu má člověk možnost konfrontovat se se záplavou rozsáhlého množství informací, z nichž musí opatrně oddělit "zrno od plev", vědecké poznatky od polopravd, pseudo faktů a pavěd. Není to vždy jednoduchý úkol, ale v zájmu vlastního zdraví a finanční stability bychom v tomto směru neměli nikdy zahálet.

Západ a lidové léčitelství

Dnešní, průměrný Evropan, zástupce většiny populace, se dívá na staré techniky a celou “logiku” a “metodologii” lidového léčitelství zvrchu. Lidové léčitelství, jehož předpoklady a techniky jsou často považovány za iracionální moderní medicínou, postupně ztrácí místo v rámci rozvíjející se západní medicíny. Ta se stále více vzdaluje od tradičních přístupů a začíná více spoléhat na vědecky ověřené postupy a léky. Dnes medicínská věda předpokládá, že soubor technik a poznatků lidového léčitelství, není ničím jiným než sumou pověr a experimentálně neověřených úsudků.

Proto najednou překvapí, když se při farmakologických testech ukáže účinek bylinného přípravku, který už měl v lidovém léčitelství dlouhodobé, staleté využití. Tyto situace nejsou ničím výjimečným, ale přesto nejsou schopny zmírnit pohrdání a nedůvěru k lidovým terapeutickým technikám.

Lidové léčitelství: Výzvy a Kontroverze se srovnáni s moderní medicínou

Celkově můžeme jmenovat několik důvodů, pro které je lidové léčitelství pro moderní medicínu jen těžce akceptovatelné:

• Je iracionální, resp. věda považuje premisy a předpoklady lidového léčitelství za neslučitelné s vlastním světonázorem. “Jinakost” myšlení o zdraví a nemoci se stotožňuje s neporozuměním.
• Případné pozitivní účinky lidového léčitelství nejsou, podle mnohých lékařů, ničím jiným jen důsledkem a příkladem placebo efektu.
• Prostředky používané při léčbě nejsou ověřeny klasickými vědeckými postupy a proto jsou považovány za nevhodné, případně za zdraví nebezpečné. 

Existuje i jiná výhrada a námitka proti lidovému léčitelství, která má morální charakter. Častokrát jsou lidoví léčitelé považováni za šarlatány, podvodníky, jejichž primárním cílem není služba trpícímu, ale snaha o vlastní obohacení. 

To však ve většině případů není pravda, lidé zabývající se léčením jsou většinou hluboce věřící, nenápadní, motivovaní pocitem poslání a služby jiným, případně soucitem s trpícími. V Evropě přežívá lidové léčitelství jen na venkově, na okraji technokratické společnosti.

Lidové léčitelství v jiných částech světa

Ve světě je tomu jinak. A paradox je, že lidové léčitelství je podporováno v jiných částech světa i Světovou zdravotnickou organizací. V Africe, Asii a Latinské Americe je postoj k lidovému léčitelství podstatně rozdílný. Většinou je to jediný prostředek pomoci při různých zdravotních problémech. Šamani, porodní báby, bylinkáři a jiní jsou ve venkovských nebo kmenových společenstvích jiných krajin a kontinentů vysoce ceněnými členy společnosti. 

Spektrum zdravotních problémů, které řeší, je skutečně široké. Techniky, prostředky léčení a určení příčin nemocí jsou různé, od v podstatě empirických až k spiritistickým. 

Vybrané techniky lidového léčitelství

Některé techniky dodnes používané v lidovém léčitelství, zakládající se na náboženské víře,  nebo nějaké podobě spiritismu, se mohou zdát současnému západnímu člověku obzvlášť nepochopitelné. V kmenovém společenství, venkovských usedlostech existovali lidé, kterým byli připsány zvláštní schopnosti. V našem venkovském prostředí to byli většinou staré ženy nebo např. knězi, pastýři.  

V češtině se na označení spiritistických medicinman z jiných, exotičtějších končin světa, jako je např. Sibiř nebo Afrika, používá slovo “šamani”. Etnologové a antropologové se proti tomu mohou bouřit, ale pro zjednodušení a pochopení jejich společných úkolů a vlastností se toto označení hodí. 

Lidové léčitelství mnohdy nacházelo příčinu nemoci a zdravotních těžkosti mimo tělesné sféry. K třem nejznámějším příčinám zhoršení zdravotního stavu, resp. propuknutí nemoci se kdysi považovalo:

• posednutí (démonem)
• uhranutí, kletba
• provinění, hřích

I v Bibli nacházíme lidi, u nichž bylo příčinou utrpení jedno z výše uvedených. Ježíš, jeho apoštolové a učedníci měli přirozenou schopnost uzdravovat. Známé jsou také záznamy ze života svatých, kteří dokázali léčit dotykem, kladením rukou. Dotyk jako prostředek uzdravování je společný pro mnohé kultury.

Tradiční a Alternativní Metody Léčby v Jiných Společnostech

V jiných animistických nebo pohanských společnostech zastávali roli jiní léčitelé. Najčastejšími prostředky při léčení nemocí způsobených těmito příčinami patřilo odříkávání modliteb nebo kouzelných formulí, různé komplikované rituály (např. Tanec, požití omamných látek) a podobně. 

Existují však i racionálnější a na pozorování a zkušenosti založené metody léčení. Jednou z nejstarších je právě bylinářství; sběr bylinek, příprava různých odvarů, zapářky, prášků nebo mastí. Právě bylinářství je tou oblastí lidové moudrosti, která by mohla být inspirací pro další medicínské výzkumy. 

K léčení zdravotních těžkostí se používali i různé části zvířat, nejprve jako magické pomůcky, později jako extrakty a přípravky na léčbu různých nemocí. Ničím neobvyklým nejsou ani různé minerály, kameny a kovy, sloužící na esoterické praktiky. K pomůckám a prostředcím léčitelů patří i různé druhy zeminy, bahna nebo hlíny. Slouží jako obklady, ale i na vnitřní použití.

Nepochybně zaznamenala medicína v průběhu historie podstatný pokrok, umožnila zvýšit délku života, do značné míry se jí podařilo eliminovat různé epidemie a nemoci, které v minulosti způsobili smrt milionům lidí, stejně ji vděčíme za snížení počtu úmrtí novorozenců a matek, ale ještě vždy jsou tu úkoly a výzvy, které je nutné řešit. HillVital nabízející čistě přírodní produkty, se hlásí k těm nejlepším tradicím lidového léčitelství a předpokládá, že i dnes jsou poznatky bylinářů možným zdrojem inspirace a řešení pro medicínu a odbornou fytoterapii.

Úklid s přátelským přístupem k přírodě, to slibují ekologické čistící prostředky. Zelené myšlení se dostalo už i do tohoto světa a stále více lidí ho v domácnosti preferuje. V čem jsou ekologické čistící prostředky lepší, proč je upřednostnit před chemickými a jak si ekologicky vyčistit domácnost?

Proč vyměnit chemické čistící prostředky za ekologické? 

Přečetli jste si někdy etiketu čistícího prostředku, který používáte na umývání oken, podlah nebo nádobí? Ve většině případů tam najdete spleť chemických sloučenin a názvů, které laikovi mnoho neřeknou. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jaký vliv mohou mít takové chemikálie na lidský organismus nebo přírodu?

Stále více lidí si uvědomuje, že dlouhodobé používání chemických čistících prostředků může v lidském těle způsobit zdravotní problémy, od podráždění očí, dýchacích cest až po alergické reakce nebo kožní problémy. V těch nejzávažnějších případech mohou být výpary a látky z chemikálií spouštěčem různých nervových nemocí.

Některé látky v chemicky upravených čistících prostředcích mají negativní dopad také na životní prostředí. Dostávají se do vod, půdy nebo ovzduší a představují nebezpečí pro faunu a flóru. Ve své domácnosti byste proto měli omezit čistící produkty, které obsahujú 

• chlor
• amoniak
• fosfáty
• isopropanol
• kyseliny

Obsah těchto látek může při dlouhodobém používání vést k zdravotním komplikacím, a právě proto stále více lidí hledá způsoby jak si ekologicky vyčistit domácnost!

Proč jsou ekologické čistící prostředky lepší pro domácnost? 

Na rozdíl od chemických jsou ekologické čistící prostředky vyrobeny na přírodní nebo olejové bázi. Jsou ekologicky odbouratelné, což znamená, že nepředstavují nebezpečí pro lidský organismus ani nezatěžují ovzduší, půdu nebo podzemní vody. Navíc jsou šetrné k pokožce a snáší je velmi dobře i citlivá a alergická pleť. Další výhodou je, že při ekologických čistících prostředcích se nemusíte obávat poleptání, nebo jiného podráždění. 

Svou domácnost můžete ekologicky vyčistit díky přípravkům, které obsahují 

• soju
• citrusy
• sodu bikarbonu
• citronovou šťávu
• čajovníkový olej
• ocet

Pokud jde o jejich účinnost, nemusíte se obávat, jsou stejně účinné jako chemické čistící prostředky a vyrovnají se jejich účinkům. Díky tomu, že se dopyt po ekologických čistících prostředcích zvyšuje, můžete si vybrat ze širokého spektra pomocníků do domácnosti. Díky této volbě ochráníte svou rodinu a uděláte službu i životnímu prostředí. 

Jak ekologicky vyčistit domácnost?

Když je řeč o nezávadných čistících prostředcích a eko přístupu v domácnosti, kromě ekologických čistících prostředků můžete využít i produkty, které máte běžně ve své kuchyni. Právě ty dokážou vyčistit vaši domácnost, přičemž šetříte peníze a hlavně zdraví své rodiny. Nedejte dopustit na 

• soda bikarbonu
• jablečný ocet
• citronovou šťávu

Tyto “zázraky” vám hravě pomohou při odstraňování vodního kamene, uvolní ucpaný odtok nebo pohltí nepříjemné pachy v domácnosti. 

Další možností jak ekologicky čistit svou domácnost je pára. Čištění kvalitním parním čističem je dobrou investicí z hlediska ochrany životního prostředí i domácnosti. Parní čističe jsou vhodnou volbou, pokud máte v domácnosti alergiky, nebo s vámi žijí domácí mazlíčci. Parní čištění funguje na kombinaci tlaku a vysoké teploty, díky čemuž dokáží parné čističe rozpustit nečistoty bez chemických prostředků.

Zimní měsíce to není jen lyžování, Vánoce, Silvestr. Je to také období v roce, kdy pacienti s kožními problémy procházejí nejtěžším obdobím. Pokud i vy patříte mezi ty, jejichž celoročně trápí kožní problémy, čtěte dál. Zjistíte, jak svou pokožku chránit. 

Proč pokožka v zimním období trpí? 

V zimním období se kožní onemocnění zhoršují, nabírají na intenzitě, vyžadují si složitější péči. Proč tomu tak je?

K tomu, aby byla pokožka zdravá, potřebuje vodu a přírodní oleje. Ty jí pomáhají s udržováním hydratace a zvyšují její obranyschopnost. V zimním období úřadují takové faktory, které z ní přímo sají vodu a oleje. Příčiny tkví nejen v nízkých zimních teplotách, ale i v nízké úrovni vlhkosti. Do toho přichází i domácí vytápění a nedostatek slunce, které dodává tělu vitamín D. Pokožka tehdy reaguje a stává se extrémně suchá nebo dehydratovaná. 

Kromě zhoršení kožních nemocí může být zimní počasí důvodem i pro vzplanutí nových kožních potíží. Nejčastěji se setkáváme s tím, že se objeví:

• Dermatitida (zánět kůže provázený tvorbou suchých a svědivých míst)
• Rosacea (vyrážky a malé červené hrbolky na kůži)
• Chladová kopřivka (svědivé hrbolky, které trvají pouze dočasně 1-2 hodiny po vystavení chladu)
• Lupénka

Ničím výjimečným není, pokud i zdravá pokožka podlehne zimnímu počasí. Tehdy kůže svědí, zčervená a olupuje se. Časté jsou také záněty kůže, puchýře, hrbolky nebo šupinaté skvrny. I taková nepěkná umí být zima. 

Jaká je péče o pokožku v zimě?

Léčba závisí na závažnosti kožních projevů. V prvním kroku se zaměřte na opětovnou hydrataci pokožky a zklidnění.. 

• Sáhněte na balzámy, oleje nebo krémy. Pokožku natírejte hned po koupeli nebo sprše. Tehdy dokáží uzamknout vlhkost. V obsahu hledejte takové látky jako ureu nebo kyselinu mléčnou. Kromě nich vybírejte produkty s obsahem aloe vera, měsíčku, arniky nebo heřmánku. Je to to nejlepší, co příroda nabízí. 
• Používejte jemné přípravky k čištění, které jsou určeny k ošetření citlivé pokožky.
• Vyhněte se výrobkům s obsahem alkoholu a parabenů. Zvažte i nad vůní výrobků. Voňavé produkty pro péči o pokožku mohou obsahovat "tvrdé" chemické látky. Osoby s citlivou pokožku mohou na ně reagovat špatně. Jistotou máte pouze v přípravcích bez umělých vůní a barviv.
• Méně vytápějte. I když se jeví jako skvělý nápad soustavně vytápět a uniknout tak zimě, přehřáté místnosti nasávají vlhkost ze vzduchu. V noci zkuste vypnout teplo úplně.
• Zvlhčovače vzduchu. Právě zvlhčovač může být ten, co přinese do bytu či domu zpět potřebnou vlhkost. 

U větších projevů sa nechte vyšetřit u dermatologa. Ten pravděpodobně předepíše léky nebo masti na lokální použití. Zejména, když jde o lupénku, ekzém, seboreu nebo rosaceu.

S postupným poklesem denních i nočních teplot v zimním období měníme svoji fyzio-psychickou výkonnost a senzitivitu. Rady pro péči o klouby, astma, chřipku a další problémy.

V dnešním světě není tento přechod z letního do podzimního a následně do zimního způsobu fungování až takový dramatický, jaký byl v minulosti. Člověk pracující v průmyslu nebo službách nepociťuje změny v počasí tak velmi jako ten, jehož obživou je lov a sběr, případně zemědělství. Přesun těžiště ze zemědělství na zmíněnou průmyslovou výrobu a v současnosti do různých druhů služeb, tak do značné míry odlehčil člověka a proces produkce od vrtochů počasí.

No i tak jsme na přírodních zákonitostech, navzdory všemu pokroku, stálé závislí. Více než zřejmé je to v oblasti zdraví a zdravotní péče. Lékaři velmi dobře poznají sezónní potíže, chřipkové epidemie na přelomu podzimu a zimy a zároveň jiná rizika, kterým je tělo v zimním období vystaveno. Zde si představíme několik zdravotních potíží, které více než jindy, číhají na člověka právě v zimě. 

Arititida, artróza v zimním období

Mnozí z těch, kterým byla diagnostikována nějaká forma artritidy nebo artróza, si stěžují na to, že bolesti kloubů se v zimním období podstatně zhoršují. Hovoří o intenzivnější bolesti a pocitech ztuhlých kloubů. Vědcům dodnes není jasné, jaký vztah je mezi chladným počasím a bolestí kloubů. Avšak hlasy tolika pacientů nelze umlčet a budoucí generace vědců jistě obrátí svou pozornost na řešení této záhady.

Zatím má člověk trpící bolestmi na výběr několik možností jak ji zmírnit. Někteří mohou jít nejpopulárnější, i když pravděpodobně, ne nejzdravější cestou užívání syntetických léků. Jiní, kterým je bližší alternativní cesta k řešení zdravotních potíží, mohou vybírat z celé řady čistě přírodních produktů, mastí, krémů, balzámů, výživových doplňků atd. Například od nás, od HillVital!!

Astma

Pokles teplot může znamenat riziko pro pacienty trpící astmatem. Obvykle se mluví o tzv. zimním astmatu. Chladné zimní počasí venku může zapříčinit astmatické podráždění, ale nebezpečí hrozí i doma. Právě zde se častokrát nacházejí alergeny, jakými jsou prach, plísně nebo srst, chomáče chlupů domácích miláčků. 

Abyste snížili riziko astmatického záchvatu, vyhněte se zmíněným stimulům a alergenům. Navrhujeme vyhýbat se chladu, zkontrolovat a uklidit bydliště tak, aby se tam nenacházel prach, plísně nebo např. roztoče v oblečení nebo ložním prádle. Těmito jednoduchými kroky můžete zabránit poměrně vážným zdravotním potížím. 

Hypothermie (podchlazení)

Hypothermie, nebo jinak podchlazení, je velkou hrozbou pre lidský organismus v zimním období. Dlouhodobé vystavení chladu a mrazu nebo několikaminutové ponoření do ledové vody může mít fatální následky. Pokles teploty pod určitou hranici vede ke změnám fungování metabolismu a organismu jako celku. Teoreticky je možné odstupňovat změny, které nastávají, když tělesná teplota klesne pod určitou hranici stupňů Celsia (od ztráty vědomí, omrzlin, bradykardie, až k smrti).

Zvláště u starších jedinců a dětí, kteří jsou citlivější na změny tělesné teploty, je důležité pečovat o vhodné oblečení a délku pobytu venku. Ujistěte se, že mají teplé a suché oblečení.

Infarkt

V zimním období stoupá počet infarktů. Příčinou toho je fakt, že už jen malý pokles teploty ovzduší způsobuje zúžení cév. Jak postupně stárneme, stává se stále komplikovanější udržet si stálou tělesnou teplotu, není jednoduché korigovat změny tělesné teploty.

Pro snížení rizika kardiovaskulárního kolapsu doporučujeme udržovat stálou tělesnou teplotu. Omezte délku venkovních aktivit a v případě nutnosti práce v chladu si dejte pravidelné přestávky. Nezbytné je zařazení teplého oblečení do svého sezónního šatníku, chránit se před chladem nošením čepice, šály, rukavic a pod.

Nachlazení a chřipka v zimním období 

Tyto potíže nejčastěji právě v zimě zaplňují čekárny všeobecných lékařů. Virus, který je příčinou tohoto onemocnění "oblibuje" chladné počasí, právě to jsou ideální podmínky pro jeho rapidní replikaci a napadání dýchacích cest. K jeho přenosu však pomáhá i fakt, že v chladném počasí trávíme více času v interiéru, kde se s lehkostí přenáší z člověka na člověka. 

Abychom těmto zdravotním potížím dokázali předcházet, musíme podniknout několik základních opatření. Prvním krokem je dodržování přísných hygienických návyků, pravidelné mytí rukou. Tímto způsobem eliminujeme jedno z největších rizik. Rovněž se doporučuje očkování a celková podpora imunitního systému prostřednictvím doplnění zvýšeného objemu vitamínů a minerálů do jídelníčku.  

Omrzliny v zimním období

Omrzliny velmi nepříjemně a bolestivě postihují končetiny při dlouhodobém vystavení chladu a mrazu. Jde většinou o poranění povrchových tkání, resp. kůže. Této hrozbě je však poměrně jednoduché předcházet, postačí teplé oblečení, tlusté ponožky, rukavice, šála, čepice ... Pokud jste nuceni strávit delší dobu venku v zimním chladu, je vhodné udržovat cirkulaci krve v končetinách a provádět pohyby rukou a nohou, přešlapování na místě a poplácávání rukama. V třeskuté zimě toto chování není bláznivé, naopak je velmi racionální.

Úrazy - modřiny, vyvrtnutí, zlomeniny

Zimní období patří k sezóně, kdy je riziko úrazu a jeho pravděpodobnost vyšší. Sportovní činnosti, jako jsou lyžování, snowboarding, bruslení, mohou vypadat jednoduše, pokud se díváme na někoho v těchto sportech zdatného. Ale pro začátečníka, který není pod dostatečným dohledem, mohou vést ke zraněním.

Nejen sport je ale hrozba, i jednoduchá procházka či proběhnutí na autobus může skončit nešťastně. Na kluzkém, zledovatělém povrchu si pohyb vyžaduje pozornost a opatrnost, kterou mu obvykle nemusíme tolik věnovat. Řešení této hrozby je jednoduché. Zvolte si vhodnou obuv a buďte opatrní!

Autogenní trénink je v psychologii a psychoterapií jednou z nejpoužívanějších relaxačních technik. Na rozdíl od jiných relaxačních nebo meditačních technik je autogenní trénink čistě praktickou záležitostí, která není postavená na náboženských nebo spiritualistických premisích. Jeho zvládnutí a osvojení umožňuje úspěšně zvládat stres a zároveň eliminovat jisté druhy patologického chování (např. může pomoci zbavit se závislostí, jakou je kouření nebo gambling), stejně i fyzických potíží. 

Mnozí z nás jsou každodenně vystaveni těžce zvladatelné pracovní zátěži a z ní vyplývající psychické napětí, které se častokrát odráží i na celkovém zdravotním stavu. Mít po ruce způsob zvládat stresové situace a udržovat si duševní klid a pohodu, může být užitečné ve většině životních situacích.

Tvůrcem konceptu autogenního tréninku je německý lékař, psychiatr Johannes Heinrich Schultz. Představil ho v roce 1932. Schultz zpozoroval, že u pacientů podstupujících hypnózu se objevují jisté tělesné vjemy tíhy a tepla. Snažil se najít způsob, jakým tyto vjemy, pocity vyvolat  bez použití hypnózy. Vytvořil jistou formu sugestivního či autosugestivního cvičení, které má působit na jistou část nervového systému. 

Autogenní trénink funguje prostřednictvím řady tvrzení, formulí týkajících se pociťování tíhy, teploty a chladu na různých částech těla. Pomocí tohoto procesu dochází k pozitivnímu efektu na autonomní nervový systém. 

Jak praktikovat autogenní trénink

Trénink by nebyl tréninkem, ani ten autogenní, kdyby si nevyžadoval dlouhodobé, poctivé úsilí a námahu. K tomu, aby měla tato relaxační technika skutečně pozitivní význam a efekt na vaše zdraví a duševní pohodu, je nutná dlouhodobá praxe. Autogenní trénink se skládá ze šesti standardních cvičení. Začít třeba od prvního kroku, prvního cvičení a postupně přidávat další cvičení. Člověk se řadou tvrzení obsažených v jednotlivých cvičeních, učí pociťovat a vyvolat pocit tíže, tepla, uvolnění a chladu. Doporučuje se praktizovat ho dvakrát-třikrát denně (minimálně alespoň jednou denně) v trvání 10-15 minut. Při pravidelném cvičení se dá předpokládat, že si člověk osvojí celou techniku a budou u něj patrné pozitivní změny v průběhu 8 až 12 týdnů.

Jak začít

Před zahájením autogenního tréninku je nezbytná příprava. Najděte si klidné, tiché místo. Můžete si vybrat mezi polohou vsedě nebo vleže. Při poloze vleže častokrát dochází k tomu, že človek upadne do spánku. Proto doporučujeme polohu vsedě. Uvolněte končetiny, opřete si záda, ruce položte na opěrky židle, nohy nenechávejte překřížené, ale položte chodidla celou plochou na podlahu. 

Někdy se k navození příjemné a klidné atmosféry používá hudba. Nicméně výběr hudby není náhodný, jisté hudební žánry svou melodií a rytmem mohou naopak působit velmi rušivě. 

S autogenním tréninkem není nejvhodnější začít ani hned po jídle, procesy trávení mohou rušit. V žádném případě nezačínejte s autogenním tréninkem v stavu intoxikace!

Před zahájením zavřete oči. Pomalu a zhluboka se nadechněte a vydechněte. Následně si začněte v mysli opakovat formulku: “Jsem klidný/á.” 

1. První cvičení

První cvičení se zaměřuje na pociťování tíže. Představte si v mysli, že vaše horní končetiny, ruce vám těžknou. Máte pocit, že je to tahá směrem dolů. V mysli si pomalu opakujte následující formulky: “Som klidný/á.(1-krát)” Následně: “Moja pravá ruka je těžká (6-krát), moje levá ruka je těžká (6-krát), obě mé ruce jsou těžké (6-krát).” Zopakujte tvrzení: “Jsem klidný/á.” Přejděte na dolní končetiny: “Moje pravá noha je těžká (6-krát), moje levá noha je těžká (6-krát), obě mé nohy jsou těžké (6-krát)”. Představte si, že svaly jsou ochablé, uvolněné, “těžké jako olovo”. Závěrem prvního cvičení je formulka: “Jsem klidný/á.” Odhadovaná délka cvičení je 2 až 3 minuty.

2. Druhé cvičení  

Další formule cílí na pociťování tepla v končetinách. Cílem je prostřednictvím pociťování příjemného tepla dosáhnout uvolnění. Přispívá se tak k prokrvení končetin. Opět začněte formulkou: “Jsem klidný/á” (1-krát), následně: “moje pravá ruka je velmi teplá (6-krát), moje levá ruka je velmi teplá (6-krát), obě mé ruce jsou velmi teplé (6-krát)”. Následuje formulka potvrzující stav klidu a hned za ní přejděte na nohy: “Moje pravá noha je teplá (6-krát), moje levá noha je teplá (6-krát), obě mé nohy jsou teplé (6-krát)”. Formulky použité v tomto cvičení by vám měly pomoci navodit pocit tepla, představu rukou a nohou v teplé vodě nebo vystavených paprskům zářivého slunce. Délka cvičení je 2 až 3 minuty.

3. Třetí cvičení

V třetí fázi je cílem zaměřit pozornost na puls a pravidelný tlukot srdce. Po úvodní formuli: “Jsem klidný/á (1-krát)”, pokračujte: “Puls je klidný a pravidelný (6-krát)” a znovu: “Jsem klidný/á (1-krát)” -  “Puls je klidný a pravidelný (6-krát)”. Spojíme příkazy s představou pravidelné srdeční činnosti. Cvičení trvá 2-3 minuty.

4. Čtvrté cvičení

V tomto cvičení je pozornost věnována pravidelnému dýchání. Začínáme opakovaně formulí zdůrazňující klidný stav mysli: “Jsem klidný/á (1-krát)”. Představíme si naši hruď a břicho jak v pravidelných intervalech dýchání stoupá a klesá. “Můj dech je klidný a pravidelný.” (6-krát). Následuje potvrzení příjemného stavu mysli: “Jsem klidný/á (1-krát)” a klidného dýchání: “Můj dech je klidný a pravidelný.” (6-krát). Délka cvičení 2-3 minuty.

5. Páté cvičení

Páté cvičení je zaměřeno na oblast břicha. Představte si teplo působící na břicho, ať už zevnitř nebo zvenčí. Věnujte dostatek pozornosti představě teplého proudu vln zasahujících centrum těla. Formulky určené pro toto cvičení jsou v tomto pořadí: “Jsem klidný/á (1-krát)” - “Mým břichem proudí teplo” (6-krát) - “Jsem klidný/á (1-krát)” - “Mým břichem proudí teplo.” (6-krát) Věnujte tomuto cvičení 2 až 3 minuty.

6. Šesté cvičení  

Poslední cvičení je zaměřeno na vnímání příjemného chladivého pocitu na čele. Představte si příjemný osvěžující vánek ve vlasech chladící čelo. Opakujte “příkazy” v tomto pořadí: “Jsem klidný/á (1-krát)” - “Mé čelo je příjemně chladné” (6-krát) - “Jsem klidný/á (1-krát)” - “Mé čelo je příjemně chladné” (6-krát). Doporučujeme cvičit 2-3 minuty.

Po absolvování všech cvičení a postupných krocích by mělo být vaše tělo zrelaxované a v takovém stavu můžete přistoupit k vlastním autosugestivním formulkám, které můžete zvolit podle vlastních potřeb nebo fyzických potíží: (např. Můj žaludek je uvolněný, život je radostný….).

Závěr

Výhodou autogenního tréninku je, kromě jiného i to, že ho můžete vykonávat samostatně a v podstatě kdekoliv. Formulky vlastní jednotlivým cvičením si můžete polohlasně opakovat sami pro sebe. Nicméně autogenní trénink může být a nejčastěji bývá vedený odborníkem, psychologem nebo psychoterapeutem, který dané formulky předčítává. V této podobě může mít charakter skupinového relaxačního cvičení.

Máte několik možností zakoupit si nebo získat nahrávku s příjemnou relaxační hudbou a řadou formulí, které tvoří postupnou řadu cvičení autogenního tréninku. Způsob, jakým toto “duševní cvičení” podstoupíte, je na vás.

Autogenní trénink může skutečně přinést pozitivní efekt mnohým lidem, může pomoci zvládat nervozitu i pocity úzkosti, dělat snesitelnými psychické i fyzické potíže a to cestou koncentrace, dosahování sebeovládání, klidu a vyrovnanosti.

Ekzém a dermatitida jsou kožní onemocnění, které způsobují na pokožce zapálení, svědění a vysušují pokožku. Tyto příznaky se většinou dostaví jako reakce organismu na alergen. Více o příčinách vzniku ekzémů jsme psali v článku Ekzému | příčiny, příznaky a formy.

Léky, které v dnešní době používáme na ekzémy jsou antibiotika, antihistaminika a kortikosteroidy, které provázejí různé nežádoucí účinky. Někdy stačí, když upravíme naší životosprávu a zařadíme do jídelníčku jiné potraviny a některé vyloučíme. Měli bychom hlavně zvýšit příjem omega 3 kyselin, kyseliny gama-linoleové, ovoce a zeleniny. Pojďme si tyto potraviny rozebrat a povědět si něco o nich v spojitosti s ekzémy.

POTRAVINY, KTERÉ POTLAČUJÍ EKZÉM

Omega-3 mastné kyseliny: příznivě působí na metabolismus tuků, které často bývají spouštěčem ekzému, nebo jiných kožních onemocnění. Do stravy bychom proto měli přidat více potravin, které obsahují esenciální mastné kyseliny jako právě omega 3 kyseliny. Najdeme je hlavně v rybách (tuňák, losos, makrela), ale i v ořeších, řasách a sledích.

Kyselina gama-linoleová: 

obsahuje metabolit, který je odpovědný za vyrovnávání a modulování nášeho imunitního systému. Tuto účinnou látku můžeme najít v pupalkovém oleji ale i černém rybízu. Jedno z oficiálních léčiv je i pupalkový olej (extrahovaný z pupalky dvouleté).

Ovoce a zelenina:

jsou prospěšné pro naše zdraví nejen při ekzémech, ale celkově pro náš organismus. Konzumovat bychom měli potraviny, které mají vysoký obsah složky beta-karoten, případně provitamín A. Mají výborné účinky při léčení zánětlivých kožních onemocnění.

Tmavozelená zelenina velmi dobře čistí krev a toxiny odpovědné za vznik vyrážek. Do jídelníčku bychom ještě měli zahrnout mrkev, řepu a špenát. Doplnění těchto potravin ekzému uleví.

Nezapomeňte sa vyhnout potravinovým alergenům, ke kterým patří hlavně mléko, sója, pšenice, vejce a ořechy. Potraviny, které mohou ekzémy zhoršit patří rajčata, kukuřice a citrusy. Poškodit nám může také rafinovaný cukr a potraviny, které obsahují nasycené tuky, ale i káva může působit na zhoršení ekzému.

Ovesné vločky:

ovesné vločky používáme jako přísadu do koupele takzvaná „koupel z ovesných vloček.“ Tuto koupel si připravíme jednoduše. Stačí nám jedno balení ovesných vloček (neochucených) většinou 400g, které rozdrtíme na prášek a nasypeme do vody. Vodu s práškem z ovesných vloček mícháme a v případě, když se nám vytvoří hrudky je potřebné je rozdrtit. V této koupeli zůstaneme přibližně 15 minut a osušíme se jemným ručníkem. Koupel praktikujeme aspoň 2 krát týdně. Při aplikování této koupele pro děti použijeme jen třetinu balení vloček.

Jablečný ocet:

používal se už v dávných dobách pro zlepšení zdraví. Dobře ale působí i na ekzémy, kde ho můžeme použít různými způsoby. Prvním je zředění s vodou. Jednu polévkovou lžíci zředíme s 4 dcl vody(vlažné) případně můžeme použít džus. Tento nápoj pijeme vždy aspoň půl hodiny před hlavním jídlem.

Další varianta je koupel, kterou si připravíme použitím dvou pohárů jablečného octu a v koupeli zůstaneme alespoň 15 až 30 minut. Použít jí můžeme i přímo na postižené místo, kde rozředime lžíci jablečného octu spolu s ½ sklenicí vody a aplikujeme zalitím nebo nastříkáním na ekzém vícekrát denně.

Slanina:

v případě použití musí být neuzená – syrová. Na postižené místo používáme slaninový peeling, kde pokrajenou slaninu potřeme jedlou sodou. Následně třeme šupinatou pokožku dokud nezmizí, ale netřeme silně ani nepřitlačíme. Když nám šupinatá pokožka zmizí, slaninu umyjeme a usušíme. Následně tuto slaninu dáme na ošetřená místa, kde jí necháme alespoň 15 minut. Potom místo opláchneme a omyjeme hydratačním mýdlem.

Vepřové sádlo:

je výborné na promaštění suché ale i ekzematické pokožky díky mastné konzistenci. Zvláčňuje a zjemňuje pokožku a také působí regenerativně a upokojivě.

Brambory:

oloupeme syrové brambory, které najemno nastrouháme. Následně do gázy zabalíme přiměřené množství tak, abychom dosáhli vytvoření polštářku, který přiložíme na ekzém. Pro upevnění obvážeme nejlépe obvazem a necháme působit alespoň 2 hodiny.

Pomerančová kůra:

Jde o velmi jednoduchý způsob použití, kde kůru oloupaného pomeranče přikládáme na ekzém a necháme působit celou noc. Aby kůra z postiženého místa nesklouzla je dobré jí obvázat nejlépe obvazem.

Všechny vitamíny potřebné na léčbu ekzémů obsahuje jedinečný výživový doplněk Vitasoft. Obsahuje kombinaci vitamínů ve vysokých dávkách, které pokožce dodávají všechny potřebné živiny, a tak pomáhají v její přirozené regeneraci.

Další účinnou variantou je bylinný balzám Dermasoft na léčbu ekzémů.

Trápí vás cukrovka? Víte o tom, že kokosový olej, maliny nebo citrony dokáží pomoci optimalizovat hladinu cukru v krvi? 

CO JE KOKOSOVÝ OLEJ A PROČ HO POUŽÍVAT I V KUCHYNI?

Kokosový olej je rostlinný olej získávaný z jader zralých kokosových ořechů. Jeho oblíbenost stoupá, hlavě pro jeho účinky a možnosti uplatnění. Kokosový olej se využívá v medicíně, potravinářství, ale i gastronomii.

Konzumace kokosového oleje má mnohé příznivé účinky na lidský organismus. Studie z roku 2008 Trusted Source zjistila, že lidé, kteří konzumovali tuky se středně dlouhým řetězcem jako  kokosový olej, jako součást plánu na hubnutí, ztratili více tuku než účastníci, kteří používali jiné druhy olejů.

Díky kokosovému oleji používaném v kuchyni dokáže organismus lépe absorbovat látky jako vápník, hořčík, vitamín B, vitamíny rozpustné v tucích (např. A, D, E a vitamín K a beta-karoten) nebo některé aminokyseliny (např. proteiny). Kokosový olej je jedním z nejzdravějších tuků bohatých na antioxidanty.

Olej však třeba přidávat do jídelníčku s mírou!

KOKOSOVÝ OLEJ A CUKROVKA

Pokud vás trápí cukrovka, kokosový olej by měl být vaším “partnerem” při vaření. Kokosový olej totiž při vstřebávání nepotřebuje enzym pankreasu - inzulín. Kokosový olej tak dokáže mít příznivý  vliv na příznaky cukrovky a může pomoci udržet optimální hladinu cukru v krvi.

Kokosový olej je velmi vyhledávaný i při dietách. Všichni, kteří trpí cukrovkou ví, že udržení optimální váhy je klíčové pro dobrý zdravotní stav, proto je velmi vhodné zařadit do jídelníčku kokosový olej. Díky němu dokážete zhubnout a rychle spálit tuky. Můžete na něm dusit zeleninu, maso nebo používat ho v tekuté formě do pečení.

Kokosový olej může pomoci

• tělu zbavit se škodlivin
• udržovat optimální hladinu cholesterolu
• udržovat zdravé a pružné cévy
• při cukrovce – diabetes typu II.
• bojovat proti virům díky kyselině laurové

OPTIMÁLNÍ HLADINA CUKRU V KRVI PŘÍRODNÍ CESTOU

Kromě kokosového oleje můžete svou hladinu cukru v krvi ustrážit i dalšími potravinami. Velmi vhodné je péct a vařit s nízkosacharidovou moukou. Ta představuje přírodní alternativu pro diabetiky.

Dobré je také pít bylinné čaje na cukrovku. Ty dokáží odbourat cholesterol a nastartovat proces přirozené regenerace. Do svého jídelníčku vhodného i při cukrovce můžete zařadit jídla bohatá na bílkoviny a vlákninu, nízkotučné sýry nebo zeleninu.

Jak se stravovat při cukrovce

Cukrovka resp. hyperglykemie je zvýšené množství cukru v krvi. Při cukrovce je potřebné upravit i své stravovací návyky, jde vlastně o dietu. Je potřebné snížit příjem nasycených tuků. Ty jsou převážně živočíšného původu jako slanina, sádlo, lůj, vnitřnosti a podobně. Naopak zvýšit příjem mononasycených kyselin jako olivový olej.

Je taky důležité přijímat velké množství omega 3 nenasycených mastných kyselin. Omega 3 prospívá k správné funkci kardiovaskulárního systému, regeneruje endotel, co je nutné nebo při cukrovce se extrémně poškozuje, a taky podporuje pružnost cév. Omega 3 sa nachází hlavně v rybách a mořských živočiších.

Příznivé je i snížení příjmu cholesterolu na méně než 300mg za den. Nejvíce cholesterolu obsahují potraviny jako vaječný žloutek a vnitřnosti (mozek, játra, ledviny, plíce).

SACHARIDY A KOMPLEXNÍ CUKRY

Pokud máte hyperglykemii, ve vaší stravě nesmí chýbět komplexní sacharidy. Jednoduše řečeno složené cukry. Ty by měli tvořit 55% denního energetického příjmu.

Mezi komplexní sacharidy zařazujeme celozrnné potraviny, všechny druhy zeleniny a ovesné vločky. Na sladění je vhodná stévie. Ovoce si třeba vybírat podle glykemického indexu. Ideálně s nízkým až středním glykemickým indexem:

• citrony,
• maliny,
• brusinky,
• broskve,
• grepy,
• jahody.

Poslední zásadou je zvýšení obsahu vlákniny v stravě na 25 – 35g denně. Pomáha nám vázat cukr, podporuje hladký přechod stravy, čistí trávicí systém a tím ho detoxikuje. Nachází se v ovoci, zelenině, strukovinách, ovesných vločkách, ořeších a obilovinách.

Živina pro diabetiky

Chrom má velmi důležitou úlohu pro diabetiky, protože podporuje funkci inzulínu. To znamená, že chrom je potřebný pro metabolismus tuků, bílkovin a uhlohydrátů.

Chrom je potřebný pro udržení zdravých funkcí těla, ale jen v malém množství. Používá se 1 – 3%, přičemž zbytek se vyloučí. Najít ho můžeme v:

• celozrnném chlebu,
• kávě,
• brokolici,
• víně,
• zelené fazolce.

Konzumace většího množství rafinovaných uhlohydrátů není vhodná, protože cukr vede k vyčerpávaní chromu z našeho těla. Naopak vitamín C a niacín (vitamín B3) mohou zlepšit vstřebávání chromu.

Mezi možné příznaky nedostatku chromu patří poruchy metabolismu uhlohydrátů, únava, nervozita a poruchy nálad. V dlouhodobějším horizoňte může být nedostatek chromu spojený s vývojem cukrovky. Riziko nedostatku chromu je běžnější u starších pacientů, ale může k tomu vést i infekce nebo stres. 

NĚKTERÉ DOBRÉ RADY PRO DIETU DIABETIKŮ:

• Vyvarujte se jídlům rychlého občerstvení nebo tzv. fastfoodům.
• Několikrát denně (5-6) bychom měli konzumovat potraviny obsahující uhlohydráty.
• Je lepší vybírat si výrobky s vyšším obsahem vlákniny z obilí a celozrnné mouky.
• Spotřeba tvrdé pšenice je výhodnější, jelikož má nižší glykemický index.
• Zeleninu můžeme konzumovat v hojnějším počtu. Pomalu zvyšuje hodnotu cukru v krvi.
• Při středně větších jídlech je možné zároveň konzumovat i ovoce a to v rozmezí 15 až 20 dkg.
• Mléko bychom měli konzumovat maximálně 2 dl a to jednorázově.
• Na snídani si můžeme dopřát kefír, jogurt, sýr nebo tvaroh.
• Když diabetik konzumuje hodně zeleniny, salátu, ovoce a hnědého chleba místo bílého zvyšuje se optimální úroveň příjmu vlákniny.
• Denní cvičení je nezbytně důležité.

Určitě jste už něco slyšeli o placebo efektu, však? Tento efekt má i svého méně příjemného dvojníka, je jím takzvaný nocebo efekt. Zatímco placebo efekt přináší pacientovi pozitivní účinky, nocebo efekt pacientovi přináší újmu, komplikace a zhoršení fyzického stavu zahrňující častokrát i bolest. 

Záhadou při těchto jevech zůstává, co způsobuje zlepšení, resp. zhoršení aktuálního fyzického stavu v případě těchto efektů. Při hledání odpovědi na tyto otázky se dostáváme na hranici filozofického nebo vědeckého problému vztahu mysli a těla. Mnozí redukcionisté, to znamená ti, kteří problém vztahu mysle a těla redukují na problém těla, by nad tímto fenoménem pravděpodobně jen mávli rukou. Ale vědci nebo filozofové se širším rozsahem zájmů a otevřeností pro neortodoxní myšlenkové modely, hledají odpovědi opírající se o takové pojmy, jakými jsou vědomí, představivost, imaginace, které by jiní vědci z oblasti psychologie nejraději vyloučili.

Placebo efekt

Pro srozumitelnost si definujeme pojem placebo, rep. Placebo efekt. Slovem placebo se obvykle označuje látka,“lék”, který neobsahuje žádné aktivně působící látky, které by mohly být účinné při léčbě konkrétní nemoci, ale i přesto přináší měřitelné fyzické zlepšení u pacienta trpícího určitým neduhem. Placebem mohou být a nejčastěji jsou např. Neškodné tablety cukru.

Pojem placebo efekt referuje k celkovému procesu konzumace, rep. Aplikace konkrétní látky, nebo léčebné procedury až k jejím zdravotním benefitům. Je zřejmé, že se za tímto efektem skrývá nějaká forma autosugescie, ale bližší a konkrétnější poznatky, které by vysvětlili celý mechanismus, ještě stále čekají na své odhalení.

Nocebo efekt

Nocebo efekt je méně známým a zároveň podstatně méně žádoucím dvojníkem placebo efektu. Kořen slova nocebo pochází z latiny, slovo “noceo” v tomto tvaru první osoby jednotného čísla znamená “škodím”. Zatímco placebo přináší pacientovi úlevu, nocebo je obvykle zhoršením aktuálního fyzického stavu. V případě nocebo efektu se zdravotní stav po konzumaci léků, aplikací krému, nebo jiném medicínském zákroku, komplikuje a dochází k zintenzivnění bolestí. Fyziologické příčiny těchto negativních reakcí organismu jsou i v případě nocebo efektu neznámé, resp. neexistuje pro ně fyziologické vysvětlení, ale jeho konkrétní negativní projevy jsou zřejmé a měřitelné.

Odborníci identifikovali několik základních psychologických jevů, které jak se zdá, stojí za projevy nocebo efektu. Jde o:

• způsob, jakým lékař mluví o možných vedlejších efektech a důsledcích nějaké léčebné procedury (terapie)
• důvěra k lékaři
• předcházející zkušenosti s podobnou léčbou
• výdavky na léčbu

Modelový příklad

Schopnost vytvářet si představy, modelovat budoucnost a žít očekáváním je jednou ze specifických lidských rysů. Placebo efekt a nocebo efekt ukazují, jaká bezprostřední interakce existuje mezi těmito mentálními schopnostmi a fyzickými procesy. Myšlení, v podobě pozitivních nebo negativních očekávání, má velký dosah na lidské zdraví.

Dnes díky novým zobrazovacím metodám mozku víme, jakým způsobm výzva k představě konkrétní činnosti rozsvítí konkrétní mozkovou oblast, neuronální obvod odpovědný za danou činnost, ať už jde o pohyb nebo vizualizaci předmětů. Nejen faktická činnost, samotná představa činnosti rozhýbe mozkovou aktivitu konkrétních oblastí mozku.

Představte si, že dlouhodobě čelíte neustupujícím bolestem hlavy. Rozhodnete se navštívit lékaře. Lékař po vyslechnutí a zvážení symptomů předepíše lék, který máte za úkol užívat jednou denně po snídani. Upozornil vás, že cena léků je dost vysoká. A že můžete očekávat vedlejší účinky v podobě nevolnosti a malátnosti. To, co vám však neřekne je, že ve skutečnosti je tabletka vyrobená z cukru, teda jde o “placebo”.  

Po převzetí předepsaných léků je užijete. Po hodině se u vás objeví pocit slabosti, cítíte pocit únavy, nevolnost, potřebu lehnout si. Cítíte, že se s vámi kroutí pokoj, To, co vás pravděpodobně napadne jako první je: "Už je to tady! Lékař mi to říkal. "Zde máme před sebou nocebo efekt.

Jako nejjednodušší vysvětlení se nám nabízí, že ne lék, ale to, co jste slyšeli od lékaře spolu s vaší náchylností k sugesci, způsobilo, že váš mozek a tělo reagovali tak, jak reagovali.

Pár slov na závěr

Příklad placebo a nocebo efektu je důkazem, že naše mysl (nebo pokud chcete, mozek) má nad námi, našim tělem a fyzickými pochody velkou moc. Dá se předpokládat, že poznání vzájemné interakce těchto dvou složek, by nám umožnilo ovládat mnohé nežádoucí nebo patologické procesy. Současná úroveň vědeckých poznatků nám to částečně umožňuje a nejen ona, stejně i různé formy “duchovních” nebo “duševních” cvičení (relaxace, meditace a pod.).

Placebo efekt a nocebo efekt se sebou přináší i jisté etické problémy pro lékaře a zdravotnické zaměstnance. Vyvstává zde například otázka, do jaké míry informovat pacienta o rizicích, vedlejších účincích konkrétní léčby tak, abychom v něm nevyvolali škodlivý nocebo efekt.

Ani placebo efekt není izolovaný od morálky a není eticky bezproblémový. Nasazení "léčby" založení na “placebu” jako “účinné” složce, lze odsoudit jako morálně nepřípustné, jako bažení po zisku ze strany výrobců takového “medikamentu” a zároveň klamání a balamutění pacienta.

Tím podstatným, co nám může poznání placebo a nocebo efektu přinést, je uvědomění si neprozkoumaných možností “duše” při sebeovládání psychické i fyzické složky člověka.

Představujeme vám jednu z nejlepších bylinek vůbec, kterou si snadno vypěstujete i ve vlastní zahradě. Řeč je o kostivalu lékařském. Léčivá trvanlivá bylinka se širokým využitím. Stačí ho jednou zasadit a už ho máte navždy. Ani proseknutí ani jiné poškození mu nezabrání růst. 

Pěstování a výskyt kostivalu lékařského

Pěstování kostivalu je jednoduché. Semena na jaře zasejte a po přibližně 4 týdnech malé sazeničky přesaďte na mírně stíněné místo, kde chcete, aby rostli. Ideální měsíc na výsadbu sazenic je duben. Kostival má rád vlhko, proto dbejte o jeho pravidelné zalévání. Pokud byste  uvažovali o rozmnožení, vyhněte se zimě. Jinak kdykoliv během roku můžete podzemními stonky množit kostival.

Nejlépe se kostivalu daří na vlhkých a zastíněných místech. Tehdy se rychle rozšiřuje do širších ploch a rozrůstá se. Roste volně v přírodě na loukách a polích. Najít ho můžete i při cestách a v zahradách. 

Kdy se sbírá?

Kostival lékařský kvete v létě - od května do srpna. Podle odborníků je právě tento čas nejlepší pro sběr květů. Trhat listy můžete vždy, když na pohled vypadají zdravě. Kostival patří mezi bylinky, které se sbírají celé a teda i s kořenem. Ten se sbírá hlavně na podzim, protože tedy má v sobě nejvíc účinných látek. Z hlediska účinků je právě kořen nejhodnotnější část bylinky.

Víte jak kostival pomáhá?

Nejběžněji se používá kostival na vnější použití a to na záněty. Léčí záněty všech druhů. Proto jsou jeho výtažky nejčastěji míchané do mastí, balzámů a krémů. Využívají se při ošetření akné, vyrážek, hemoroidů. Celkově léčí a hojí kožní zranění (popáleniny, poranění). Zkušení bylinkáři kostival používají i na obklady, kterými tlumí otoky a bolesti. Důvodem je obsah analgetických látek, které jsou schopné zmírnit bolest. Dokonce pomáhají i při chronických revmatických nebo fantomových bolestech. 

Kostivalové obklady se osvědčily také při úrazech. Zmírňují modřiny, ulevují od bolesti při zlomeninách, výronech, vykloubení nebo při natažených šlachách. Utišit ním můžete i problémy při doudíraných kloubech, šlachách a svalech. Není ničím neobvyklým přikládání zábalů i na křečové žíly. 

Dobře poslouží i tinktura. Tu si natírejte například na tenisový (případně golfový) loket. Zabírá při všech zdravotních komplikacích, které jsou vyvolané poškozenou tkání. Rady zkušených poukazují na to, že tinktura si dokáže poradit i s bolestí zubů. Zmírní zánět, čímž může zachránit zub (to neplatí pro kaz).

Kostival se používá i na vnitřní používání. Vyzkoušet můžete sílu léčivého čaje z kořene při problémech s trávením nebo krvácení žaludku. Jako kloktadlo ho používejte při hnisavé angíně, paradentóze nebo při onemocnění dýchacích cest (průdušek). Při vnitřním užívání však buďte velmi opatrní. Celkově doporučujeme využívat kostival zejména na vnější použití. 

Kostival účinkuje díky bioaktivním látkám jako flavonoidy, silice, kyseliny, třísloviny, vitamíny A, B12, C, zinek, jód, vápník, fosfor, železo, hořčík a alantoin. A jak ještě dokáže účinně působit kostival vnitřně? 

• Podporuje imunitní systém
• Ochraňuje a regeneruje buňky 
• Podporuje zdraví dýchacích cest
• Pomáhá odstraňovat zánět močových cest
• Pomáhá čistit ledviny
• Léčí žaludeční vředy 
• Pročišťuje trávení

Udělejte si doma léčivou tinkturu…

Čerstvý kořen z kostivalu důkladně omyjte, nakrájejte, následně vložte do sklenice a zalijte lihem. Roztok uskladněte na tmavém a teplém místě na 60 dní. Po 60-denním louhování tinkturu přeceďte do sklenice a tu uzavřete. Hotovou tinkturu mějte uloženou v lednici a použijte vždy, když se objeví zdravotní problém.

Věděli jste, že…?

Při vnitřním užívání se vyžaduje opatrnost, protože se mohou projevit i nežádoucí účinky kostivalu. Škodlivost kostivalu souvisí s obsahem pyrolizidinových alkaloidů, které jsou při dlouhodobém vnitřním užívání nebezpečné. To je důvod, proč jsou například ústní vody s obsahem kostivalu zakázané prodávat v Kanadě, Německu nebo i Velké Británii. Jako při všech bylinkách i tu platí, nejasností s užíváním konzultujte s odborníkem.